| hubert | Robert Žárský |
|
Narodil jsem se dva dny před okupací. Moji rodiče nejsou ani kulaci ani dělnický proletariát a nikdy, stejně jako já, nebyli politicky organizovaní. Mám dva mladší bratry, jeden má rodinu a živí se rekonstrukcemi interiérů a druhý je svobodný a stará se o informační technologie v jedné pražské firmě s celorepublikovou působností. Vystudoval jsem výběrový ústav - SPŠE v Ječné - a úspěšně jsem odmaturoval. Další studium mě příliš nelákalo a tak jsem přijímacím zkouškám na ČVUT nevěnoval dostatečnou pozornost a místo mě byli upřednostněni vážnější zájemci. A tak jsem se zapojil do tehdy ještě výrobního procesu. Moje první zaměstnání bylo na Generálním ředitelství kovohutí za 1400,- Kčs hrubého jako samostatný programátor-operátor. To je také nejvýstižnější charakteristika toho co jsem tam dělal. Výhodou byli rozumní kolegové i nadřízení, rychlý platový růst (na tehdejší poměry) a také jsem si přičichnul k moderní technice. Sálový minipočítač (nezaměňovat s mikropočítači) SM1420, sdělano v RVHP (128kB operační paměť, 3x 29MB disky, 32 terminálů, dvě tiskárny, tři magnetopáskové jednotky, atd.), a ISKRA 226, stolní mikropočítač, kopie WANG2000. Operační systém BASIC, řezový procesor, podpora maticových operací a standardní konfigurace s 2x 2,5MB harddisk. Prostě paráda. Už v té době jsem přičichl k dálkovému přenosu dat a tak jsem pracoval i s modemem s rychlostí 1200baudů, ale většinou s dálnopisem a děrnou páskou. Zkušenost rozhodně k nezaplacení. A pak jsem narukoval na vojnu. Naštěstí ke spojařům, a tak po půl roce na poddůstojnické škole v Popradu (který jsem dobře znal z předchozích prázdnin a dovolených) jsem se vrátil na zbytek vojny na okraj Brna. Na dálnici bylo blízko, a tak jsem se dostal druhým rokem pravidelně domů v pečlivě odladěných intervalech tak, abych svým rodičům zůstal vzácným, ale aby můj psychický profil nestačil dojít k újmě vlivem vojenského působení. Z vojny jsem byl propuštěn o dva měsíce dřív. Rád říkám, že to bylo za dobré chování ale ve skutečnosti jsem byl první ročník, kterému po revoluci (té zatím poslední) zkracovali vojnu. Vzhledem k tomu, že můj první zaměstnavatel revoluci nepřežil a byl rozpuštěn, našel jsem si zaměstnání jako programátor u PNS. Tady už se dělalo na písíčkách. Většinou XT a nějaká ATčka. Zdokonalil jsem se ovšem v programování a tak jsem si rozšířil obzory o Pascal ale hlavně o Clipper, což byl databázový programovací jazyk, něco jako dBase ale bez interaktivního interface. Dali se v tom dělat nádherné věci a nemuselo se tahat prostředí spolu s programem. Tady jsme také s dalšími kolegy dělali několik věcí bokem (Doufám, že na mě v Artii vzpomínají v dobrém). V této době se stala ještě jedna příjemná událost, která mi pomohla pořádně odstartovat. Z losu tehdy Občanského Fóra jsem si odškrábnul 150kKčs. Nezáviďte mi, skoro stovka padla na moje první vlastní PCčko. Tehdy taky našlápnutý stroj (za ty prachy!): 386SX/16, 4MB RAM, 20MB disk a 512kB VGA se 14" barevným monitorem. Prostě mašina. Zbytek peněz padnul na zařízení bytu (koberec, stěna, televize, video,...), a bylo po penězích. Ale jak jsem říkal, příjemný začátek. V PNSce jsem přestal být spokojený, protože programování je tak trochu umělecká činnost (alespoň v mém případě) a mě prostě nešlo chodit do práce od-do a za tu dobu udělat to-a-to a jim se nelíbil můj bohémský přístup k věci. A tak jsem využil nabídku třech známých a kamarádů (jednoho jsem osobně poznal asi až po dvou letech) a založili jsme KYBERTRONIX. Klasické s.r.o.čko, které se zabývalo převážně dovozem zajímavých věcí z oboru IT ze Států do Čech. Jeden z nás čtyř seděl totiž v Americe a zásoboval nás jak náměty na zajímavé produkty, tak i vlastním zbožím na prodej. Zakrátko jsme se stali jedním ze dvou distributorů pro Čechy společnosti Artisoft, která dělala řešení pro malé počítačové sítě s názvem Lantastic. To bylo přesně to, co bylo pro aktuální český trh zapotřebí. Kromě toho jsme dělali i další produkty, a to hlavně modemy a další technologie okolo přenosu dat. Po čase ovšem celá idea Kybertronixu vyčpěla a díky jak našim chybám, tak díky chybám v distribuční politice našich partnerů, Kybertronix skončil. Nemyslím si, že to byl neúspěch, protože jsme se několik let docela slušně živili a neskončili jsme s dluhy. Navíc to byla výborná škola, protože člověk se naučil všechny takové ty odtažité věci okolo chodu firmy, jako jsou účetní a daňové zákonitosti, clení, marketing a další dovednosti, které se vždycky hodí. Po zrušení Kybertronixu jsem se uchýlil do firmy CNC. Byla to taková slovenská enkláva v Čechách, protože polovinu vlastnili dva kluci ze Slovenska a druhou polovinu mateřská firma, taky ze Slovenska. Tady jsem byl na postu product manager, což byla práce zajímavá a pestrá, pokud mě zrovna nikdo nenutil do telefonického prodávání, což mi připadalo trapné a ponižující a navíc i neefektivní. Tady jsem hodně přičichl k marketingu. Dělal jsem různé PR materiály, psal jsem články, spoluvytvářel a zadával inzeráty. Cvičil jsem si jak skill jazykový tak i grafický. Kromě toho takové prkotiny jako je uvedení na trh a lokalizace produktů od Á do Zet (tady to máš, vymysli komu a za kolik se to bude prodávat, jak vypadá konkurence, udělej na to český manuál a počešti software, udělej reklamní kampaň a my ti pak řeknem, jestli jsi dobrej), příprava veletrhů a tak podobně. Vše skončilo po dlouhém přemlouvání abych pro firmu pracoval i nadále, tím, že mi řekli, že už mě nepotřebují. A tak jsem nastoupil v ADC. Pražáci dělají hlavně výpočetní techniku a kompletní řešení, v Miškovicích sídlí vývoj a malosériová výroba a já měl své místo jako vedoucí prodejny na Mělníku, kam jsem denně dojížděl. Tam se prodávaly hlavně mobily, ale i veškerá výpočetní a kancelářská technika, software, hry, audio/video technika a různé specialitky. Základ ovšem tvořily mobily. Měl jsem tam poměrně velkou dávku samostatnosti ale občas mi do toho majitelé kecali. Jsou to ovšem jejich prachy a tak na to mají koneckonců plné právo. Teď pracuji pro 2K Games, bývalou spočnost Illusion Softworks, s.r.o., což je největší tuzemský herní vývojář, a stojí za takovými tituly, jako je Mafia: City Of Lost Heavem, Hidden & Dangerous, a nebo Vietcong. Pomáhal jsem dokončit jako asistent producenta hru Wing of War, což obnášelo jak práci organizační, tak i vlastní práci na hře. Tím se mi stal vlastně můj koníček prací. Teď řídím pražskou pobočku firmy a pracujeme na Mafii II. Co se týká mých koníčků a zálib, tak se snažím dělat spoustu věcí a snažím se je dělat tak, abych z nich měl dobrý pocit. Svým způsobem jsem perfekcionalista, ale na druhou stranu racionální perfekcionalista, který se snaží dělat věci nejlépe jak se to ještě vyplatí. (to se mi povedlo, co?) Strašně rád fotím. Už na základní skole jsem měl Smenu6 a chodil jsem do fotokroužku. Během období Kybertronixu jsem si pořídil jednokou zrcadlovku Canon EOS Rebel a sadu objektivů se kterou jsem udělal možná i přes deset tisíc obrázků. Poslední léta ale zahálí, protože jsem začal dělat s digitálními foťáky. Nejdřív Olympus C-860L a pak C-1, obě půjčené z ADC. Pak jsem si pořídil vlastní Olympus C-2040Zoom, což je foťák, který mi v podstatě po všech stránkách vyhovoval. Ten už ale dosloužil (co naplat, pokrok nezastavíš) a přišel čas pořídit nový model, Olympus C-5050Zoom, podle mého názoru jeden z nejzdařilejších modelů ve své třídě. Jeho fotografie ostatně můžete posoudit i ve fotogaleriích. Říkal jsem, že se pokrok nedá zastavit? A to ani ve foťácích. Kruh se uzavřel a ja jsem v lednu pořídil novou digitální zrcadlovku Canon EOS 350D, spolu s příslušenstvím. Tři objektivy, battery grip, slušný blesk atd... Doporučuji galerii Zvířátka... ;) V roce 2007 jsem pořídil nový objektiv, 24-105/4 IS L USM, což je již prakticky profesionalní kousek skla. A na fotkách je to obrovsky znát. Bohužel, na podzim 2008 mě vykradli byt a nejcenější, o co jsem přišel, byla právě fotobrašna. Takže sbohem 350D, sbohem právě splacený objektive a kupodivu si odnesli i toho stařickeho Rebela, který měl cenu už opravdu jen vzpomínkovou. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Nějaké objektivy mi tu nechali, takže s podporou otce jsem pořídil tělo Canon EOS 40D a po nějaké chvíli i pěkný makro/portrétní objektiv 100/2.8 USM s výbornou kresbou. Doufám, že v dohledné době dokoupím i nový 24-105/4 IS L, který mi pořád citelně chybí. Baví mě počítače. Hlavně záležitosti okolo designu, grafiky a počítačových her. Doma mám takové malé DTP studio, kde dělám nejrůznější drobnosti. Z her mám nejraděj strategie a RPG (hlavně sci-fi) a občas i akční záležitosti. Z těch dlouhodobých záležitostí hraji MMORPG sci-fi kousek Anarchy Online. Vřele doporučuji. Jelikož mě počítačové hry opravdu baví a za ta léta se v nich i vyznám, začal jsem na toto téma i psát. Od poloviny roku 2001 vydával mé články server GameCenter.cz, kde jsem působil aktivně v redakci a také mi byla nabídnuta externí spolupráce s časopisem Score a od čísla 120 i zde vycházely s větší či menší pravidelností mé články. V rámci spolupráce s GameCenter.cz jsem také působil jako stálý redaktor pořadu Cheat, který se každé druhé úterý vysílá na Rádiu Akropolis. Bohužel, se změnami v obou redakcích a mé funkce v zaměstnání jsem byl nucen tyto aktivity velice omezit a v současné době se ode mne objevuje nějaká publikační činnost jen velmi výjimečně. Další velký koníček je muzika. Teď už většinou jen pasivně, i když jako kluk jsem hrál skoro pět let na violoncello. Tři roky jsem dělal diskjockeje v Diskobolosu v Ládví. Jak klasické taneční diskotéky, tak i párty jak s house music tak i černou muziku. Ostatně elektronická muzika v nejrůznějších formách mě vždycky zajímala nejvíc. Teď ale hraju už jen pro zábavu pro přátele. Je to paradox, že vlastně až teď jsem si mohl dovolit vlastní aparaturu, tedy profesionální DJ mixpult a double CD deck. A protože dělám věci pořádně, v mé výbavě se ocitnul i slušný světelný park, který si dokáže poradit s menším prostorem. Kapitola sama pro sebe je Internet. Důkazem jsou i tyhle stránky. Nevím proč, ale prostě mě to baví. Jak pasivně, tak i aktivně. Internet je vynikající zdroj informací když víte kde a jak se zeptat. Rád si také stahuju erotické kousky, ale stránky (neerotické) také vytvářím. Velkým projektem byl Svět Sopečného Bobra, který je bohužel již minulostí. No a z těch pasivnějších koníčků, kterým se věnuji již jen okrajově, je můj zájem o moderní zbraňové systémy. Od nejmodernějších letadel až po futuristické ruční zbraně a munici. Jestli jste dočetli až sem, tak jsem fakt překvapenej, protože i pro mě to byla fuška si to po sobě přečíst. Odměnou vám budiž znalost některých méně známých faktů z mého života a stránek mé osobnosti. | |
